Odhalení - Opravdu existuje Jaroslav Hlad, nenávistník bohatých?

Proč jsem to dělal? Proč jsem vytvořil tuto fiktivní postavu? Proč jsem psal tyto názory? Může to někdo vůbec myslet vážně?

Motorkář Gerald z Dallasu.Motorkář Gerald z Dallasu.

Jaroslav Hlad je můj sociologický projekt. Nedělal jsem ho jen tak, dělal jsem ho z více důvodů.

Začalo to tím, že jsem četl diskuzi k jednomu nejmenovaném internetovém magazínu. Lidé na dotyčné stránce jsou neschopní jakékoliv argumentace a přeříkávají to, co četli v diskuzním fóru ke zmiňovanému internetovému magazínu. O politiku se nezajímají, ale přecejen o ní diskutují. Vytáčí je články ve zmiňovaném magazínu, ale neuvědomují si, že jsou pocity při psaní těchto článků ryze subjektivní. U těchto lidí převládají názory, ze kterých jde cítit morální zkaženost těch, co je prezentují - faleš, závist, prospěchářství, populismus, generalizace a urážlivost.

Právě silný nesouhlas se znatelným poklesem morality české populace a odpor vůči lidem, kteří se na něm podílí mě přinutil k tomu, abych založil blog, ve kterém bych prezentoval ty největší lahůdky. Vytvořil jsem si fiktivní postavu Jaroslava Hlada. To je člověk, kterému je naprosto jedno, co vystudoval. Je mu naprosto jedno, kolik bude mít dětí a jestli si je může dovolit. Je mu jedno to, že nepracuje, i když by měl. Je mu dokonce jedno i to, jestli jeho názory opravdu dávají smysl. Stejně ale sklízí potlesk některých skupin lidí. Jinými slovy - Jaroslav Hlad patří právě mezi ty, kteří si populisticky říkají „obyčejní lidé“, vyžadují nezaslouženou empatii od těch, proti kterým se chovají nenávistně a nadřazují se nad ně. Jediný rozdíl mezi regulérním populistickým obyčejným člověkem a Jaroslavem Hladem je ten, že ten, kdo se nazývá „obyčejný člověk“, nepřizná věci, které zde přiznával Jaroslav Hlad. Jejich smýšlení je ale naprosto stejné a sdílí stejné názory.

Některé články jsou psány stylem, že jsem kopíroval zprávy „obyčejných lidí“ a upravoval je do čitelnější, ale stále pravopisně špatné podoby. „Obyčejní lidé“ sice většinou píší ještě nespisovněji, než samotný Jaroslav Hlad, ale chtěl jsem, aby Hladovy články měly alespoň nějakou pravopisnou úroveň. Články jsou tedy psány tím, že je psal ve skutečnosti někdo jiný. Další část článků je přepisem a souhrnem názorů, které se v poslední době objevují, ne přímo kopií.

To, že se Jaroslav Hlad opakuje, je dáno tím, že se „obyčejní lidé“ také opakují. Omílají stále dokola nenávistné fráze a volají po solidaritě, i když mají k těm, kteří s nimi mají být solidární, nesmyslný odpor jen kvůli jejich závisti.

Chtěl jsem poukázat na nesmyslnost demagogických myšlenek, které se šíří napříč českou veřejností. Tyto články ale nejsou zcela smyšlené. Veškeré myšlenky a argumenty, které jsem ve svých článcích prezentoval, jsem četl nebo slyšel. Jedná se tedy o takový souhrn smýšlení české veřejnosti. Mrzí mě, že se v naší společnosti pohybují lidé, kteří názory z mých článků utvářejí nebo šíří dále.

Jako fotografii Jaroslava Hlada jsem použil fotografii jistého Geralda z města Dallas. Jelikož je z velké dálky, tak je jisté, že ho mé působení nijak nepoškodí.

Žádný člověk není obyčejný. Každý je něčím výjimečný. Kdo se dishonestačně nazývá „obyčejný člověk“, by měl, ať už je v jakémkoliv věku, započít seberealizaci a uvědomit si, jestli chce žít tak, jak žije. Každý je strůjcem svého štěstí a nikdo nemá právo mu do toho mluvit (byť by většina chtěla rozhodovat o životě ostatních, i když se jí to nijak netýká). Každý člověk má právo na to, aby byl svobodný, i když si to nepřeje většina.

I přesto, že mé články zdejší čtenáři považovali za recesi, stejně jsem vytvořil někoho, čí články sklízely u Facebookových příznivců nejmenovaných politiků pozitivní úspěch.

Je mi líto, že jsem některé slušné lidi přímo či nepřímo insultoval. Bohužel, byla to nevyhnutelná součást projektu. Děkuji vám všem za zúčastnění.

Tady se pokochejte příklady pohledu na myšlenkový svět těch, kteří Hlada obdivovali:

(Obrázků z Facebooku by bylo více, pokud bych si je v době šíření článků Hlada zazálohoval. Pokud jste tak učinili vy, tak budu rád, když mi je zašlete na e-mail [e-mail] . Budou zde zveřejněny.)

Edit: Mimochodem, nejsem Hrebenar, Gabriel, Hassan ani Poch. Jsem jiný blogger. A zdravím své followery na nejmenované sociální síti, kde už někdo jiný rozšířil odkaz na tento článek :-)

Mám ze zákona právo na pseudonym.